Koučink je jedinečný způsob, jak najít pro sebe a svoji situaci řešení šité na míru.

Pomáhá klientovi pomocí rozhovoru najít vlastní řešení a odpovědi, které hledá. Mnozí díky němu odhalí vlastní zdroje energie a schopnosti, které mohou dále rozvíjet a využívat. Kouč je pro klienta průvodcem na jeho cestě k sobě. Hlavní výhoda spočívá v tom, že řešení si klient najde sám a je jeho – sedí mu. Rada zvenčí totiž mnohdy může působit jak prášek na bolest hlavy – dočasně tlumí symptom, ale ve skutečnosti nic neřeší.

Další velkou předností koučování je, že jde stále k cíli. Zodpovědností kouče je tento směr udržovat a nenechat klienta plácat se na okraji cesty. Narozdíl od některých druhů terapie neanalyzuje (pokud to není přáním nebo cílem klienta), ale hledá funkční řešení. Jak hluboko se klient sám do sebe pustí, je pouze na něm.

Kouč pomáhá prohloubit uvědomění (co vlastně chci, na čem mi záleží, co naopak vůbec nechci…) a podporuje při nacházení vlastních zdrojů, potřebných k realizaci vlastních záměrů a cílů.

Kouč klientovi neradí, nic nedoporučuje ani neschvaluje, nic mu nepodsouvá ani ho nikam nesměřuje – neovlivňuje klienta svým postojem.

Kouče absolutně důvěřuje klientovi, v jeho celistvost a jeho schopnost najít vlastní řešení.

Zlepšení kvality života. Poznat vlastní zdroje (zkušenosti, znalosti, kompetence, potenciál…) a naučit se je využívat. Vyřešit si, co mě v životě tíží, dosáhnout cíle, který jsem si předsevzal/a a mnoho dalšího.

Nalézt odvahu činit životně důležité změny a přicházet na to, „JAK“ tyto změny udělat a „CO“ je konkrétně potřeba vykonat.

Souběžně posílit svou schopnost sebehodnocení, sebedůvěry a sebevědomí.

Setkávám se s případy, kdy se ve firmách zaměňuje koučink s mentoringem nebo dokonce manipulací. Okřídlená věta: „Tak mi ho okoučuj, aby dodával, jak potřebuju“ bohužel devalvuje metodu v očích mnoha lidí na nový „chytrý“ donucovací manažerský nástroj. To ovšem popírá samotný smysl koučinku. Kouč klientovi nesmí radit, natož ho k něčemu nutit nebo manipulovat. To je zcela proti Etickému kodexu koučů (http://www.cako.cz/cs/o-asociaci/eticky-kodex/).

Koučink není terapie. Nejde v něm o hluboké porozumění chování nebo analýzu minulosti. Nechávám na klientovi, aby si postup řešení svých témat hledal vlastními způsoby. Témata mohou být jakákoliv – jak osobní, tak profesní.

To je velmi individuální. Obvyklá délka se pohybuje mezi deseti až dvanácti hodinu až hodinu a půl trvajících setkání. Většina mých klientů dává přednost 14dennímu intervalu mezi jednotlivými schůzkami. Většinou se tedy scházíme tři až šest měsíců. Nicméně délka, frekvence i počet sezení je vždy na klientovi a domlouváme si ho individuálně.

Výsledek koučování je dosažení cíle, který si klient předsevzal (a ten se může v průběhu koučování i změnit). Klient zná způsoby řešení situace a umí je použít. Zná své vnitřní zdroje, které může i nadále využívat. Koučování zlepšuje výkonnost, pomůže získat nadhled a odstup. Posiluje sebevědomí. Pomáhá projít životní změnou.

Koučink není jen módní vlna, je to skutečně účinný způsob, jak něčeho dosáhnout. A to především díky tomu, že klient ví, kam jde – kouč mu pomůže naformulovat cíle, a to takovým způsobem, aby ho jejich dosahování bavilo a motivovalo. Kouč pomáhá klientovi vidět věci v nových souvislostech a účinně a efektivně se učit nové postupy. Koučování funguje ve vztahu důvěry a respektu, tím přirozeně pomáhá klientovi najít odvahu zkusit věci dělat jinak.

Mám zkušenost s různými klienty a tématy. Někteří mě vyhledávají s pracovními záležitostmi, někdo přijde s osobním tématem. Hloubka, do které jdeme, vždy záleží na samotném klientovi, někdo se rozhodne pracovat s hlubokými zážitky a vzpomínkami, někdo řeší dílčí problém. Pro mě je vždy důležité se na klienta naladit, vyjasnit si vzájemná očekávání a pravidelně reflektovat, jestli to, co se děje, je užitečné.